Jdi na obsah Jdi na menu
 


ustájení koní

15. 10. 2009

Ustájení koní


Jak vypadají stáje
Když si uvědomíme, že koně odnepaměti žili a přizpůsobovali se podmínkám života v obrovských prostorách s dostatkem trávy, čerstvým vzduchem, proměnlivým počasím a možností neustálého pohybu, musíme si uvědomit, že stáj je vlastně zařízení zcela podřízené potřebám a pohodlí člověka. Naopak přirozené požadavky koně jsou zde ve velké míře potlačeny. Však, uznejte sami - málo prostoru k běhání, krmení pouze několikrát denně, žádná pastva, uzavřený prostor se stálým klimatem, mnohdy málo světla, nekvalitní vzduch atd. atd. Zato lidi jsou v teple, nefouká na ně, svého koně si snadno “odchytnou”. Držíme-li koně ve stáji, musíme si uvědomit, že tak působíme proti jeho přirozenosti, což se projeví nejen jeho zhoršeným zdravotním stavem či zvýšenou citlivostí k nemocím, ale i nespokojeností a z ní vyplývajícími poruchami chování. Řekneme si tedy, jak lze koně ustájit a jak bychom měli kontrolovat a dodržovat kvalitu ustájení.


• Celoroční venkovní ustájení koní s přístřeškem. I v zimě jsou v něm koně spokojeni.

Existuje několik typů stájí, a to podle využití koní. Volná stáj, jinými slovy volné ustájení, má svůj smysl především v podnicích s velkým množstvím koní a s pevnou stádovou hierarchií. Toto ustájení známe například z hřebčínů, kde takto velice často spolu pobývají matky s hříbaty nebo mladí, dosud neobsednutí koně. Volná stáj je jeden velký prostor, podél stěn jsou umístěny žlaby a napáječky a kroužky k uvázání koní. Na podlaze je hluboká podestýlka, většinou sláma, která se mechanicky vyváží jednou za určitou dobu, asi za měsíc. V této stáji většinou zvířata tráví málo času, převážnou část dne bývají na pastvině. Extrémem takového chovu koní je celodenní venkovní odchov, kdy je stáj obvykle nahrazená pouze přístřeškem a koním se krmení nosí přímo na pastvinu, obvykle na místo blízko přístřešku. Takovým způsobem jsou obvykle chováni koně primitivnějších plemen, například huculové, poníci, což ale neznamená, že by takto nemohla žít i jiná plemena. Výhoda volné stáje je zřejmá: koně žijí spolu a zcela přirozeně si vytvoří pravou stádovou hierarchii. Život ve stádě je jednou z prevencí mnoha psychických poruch, často nazývaných “stájové zlozvyky”. Pro mladé koníky to je ten nejlepší způsob přirozeného vývinu, protože se vlastně po celý den (kromě doby krmení, kdy se uvazují ke svým místům) mohou pohybovat po relativně velkém prostoru, na čerstvém vzduchu, posilují tak svůj pohybový aparát, plíce a srdce. Celodenní pastva jim umožňuje zdravou činnost trávicího traktu, protože pro koně je přirozené neustále přijímat malá množství krmiva bohatého na vlákninu (píce). Nevýhoda stáje spočívá v tom, že koně se hůře kontrolují, ošetřují, špatně se s nimi manipuluje a je třeba dodržovat pokud možno stálé složení stáda.


• Ukázka vazné stáje koní - stání neboli štonty. Dnes lze takové ustájení vidět u pracovních či jezdeckých koní ve větších podnicích, například v hřebčínech.

Druhou, mnohem známější a častější variantou ustájení je individuální ustájení. Zde jsou koně uzavření v budově, stáji, která musí být dobře větraná (proudění vzduchu asi 0,2 m/s, v létě až 0,6 m/s), musí být dostatečně prosvětlená (velikost oken má být nejméně 1m2 na jednoho koně) a musí si udržovat vhodnou teplotu i vlhkost vzduchu. Teplota ve stáji nesmí být stálá - naopak, neustále bude kopírovat venkovní teplotu, bude pouze mírnit její extrémy. Jedině tak zajistíme, že nám koník ve stáji nezchoulostiví. Koně ve stáji žijí v boxech nebo jsou uvázáni ve stáních. Stání jsou v dnešní době přežitkem, používala se dříve, kdy koně denně pracovali mnoho hodin a do stáje se přišli pouze nakrmit a vyspat. Dnes žijí koně většinou v boxech, které jim umožňují aspoň minimální pohyb. Box by měl být velký nejméně 3,5 x 3 m, uvnitř je připevněn žlab na jadrné krmivo a vědro s vodou či automatická napáječka. Seno se dává na zem. Je to ten nejjednodušší a zároveň pro koně nejbezpečnější způsob podávání sena. Dříve se seno dávalo do jeslí nebo do sítí, zde však hrozí nebezpečí, že si kůň zachytí nohu do mříží či do oka a škaredě se poraní. Budeme-li uvažovat ekonomicky, je stále lepší, když kůň rozšlape trochu sena, než aby si zlomil nohu. Stěny boxu mají být z mříží a ze dřeva. Dřevo je ve spodní polovině stěny, avšak aby se v boxe nezadržoval čpavek, nesmí dosahovat podlahy a musí mít dole dostatečné množství otvorů, kudy uniká škodlivý plyn ven. Horní polovina boxu je zamřížovaná. Koně jsou zvědaví a rádi mají přehled o okolí a o svých sousedech. Proto je nejlepším typem ustájení tzv. venkovní box. Do něj vedou z venku dělená dvířka. Přes den bývá horní polovina dvířek otevřená a koně se mohou dívat ven. Pokud nejsou k dispozici venkovní boxy, lze do každého boxu vestavět velké otevíratelné okno, které bude plnit stejný účel. Důležitá je správná podlaha boxu. Má být trochu šikmá (směrem do uličky), aby mohla odtékat moč a nezadržovala se v boxe. Nejlepší, ale i nejdražší podlahou do boxu jsou dřevěné dlaždice. Dobře tepelně izolují a jsou vzdušné. Další variantou jsou cihlové stájové dlaždice nebo zdrsnělý beton, musíme však dbát na dostatečně hlubokou podestýlku, aby koně neleželi na chladné a tvrdé podlaze. Dnes se jako podlaha boxů stále častěji používá guma. Podlaha uličky bývá ze zdrsnělého betonu. Ten se dobře udržuje a neklouže. Stájová ulička má být dostatečně široká (2,5 až 3 m). Důležitá je volba správné podestýlky. Nejčastěji se používá sláma, dále bezprašné hobliny, rašelina, někde i nařezaný novinový papír či odřezky kůže nebo umělých hmot. V žádném případě však nesmí být podestýlka prašná, musí být hluboká tak, aby ji kůň neprohrábl, a musí se neustále udržovat suchá a čistá. Krmivo, sláma či hobliny a postroje se nemají uskladňovat ve stáji, ale v samostatných uzavíratelných místnostech. Pokud je seno nebo sláma uložená na půdě, nesmí se shazovat přímo do stáje, protože to příliš práší. Stejně tak hnojiště má být od stáje oddělené. Výhody individuálního ustájení jsou zcela jistě na straně lidí - pohodlí pro jezdce i ošetřovatele, snadný přístup ke koni, ale i dobrá kontrola koně a možnost jeho sledování. Nevýhodou je omezený pohyb koně a minimální nebo žádný kontakt se stádovými kolegy. Omezený příjem krmiva a jeho rozdělení pouze na několik málo dávek denně je příčinou nudy koně a stájových zlozvyků (klkání, tkalcování, požírání podestýlky aj.). V uzavřených prostorách stájí se hromadí prach, spóry plísní, patogenní zárodky (viry, baktérie), čpavek. Organismus koní není zvyklý na vysokou koncentraci těchto škodlivin a velice snadno jim podléhá (COPD, chřipka, trichofytóza apod.). Omezený pohyb v boxech neumožní přirozený vývoj pohybového, dýchacího a oběhového aparátu koně, celkově je oslabí a způsobí, že budou náchylnější k onemocnění nebo k úrazům. Proto by měl kůň většinu času stejně trávit na pastvině či aspoň ve výběhu, a to pokud možno ne sám. Jedině tak bude koník zdravý a s ním i jeho majitel a jezdec spokojený.


• Příklad prostorné a vzdušné stáje s boxy.

Jak má vypadat okolí stáje
Nejen vzhled, účelnost a hygiena stáje je vizitkou majitele či chovatele koní, ale i její okolí. Je jedno, zda ve stáji stojí koně sportovní, pracovní nebo určení k rekreačnímu ježdění, určitá pravidla by měl dodržovat každý. Je zcela jasné, že někdy jsou majitelé omezeni jak výší financí, tak i prostorem, pokud však nejsou ochotni poskytnout koni určité základní podmínky k životu a pro pohodlí, nemají si toto náročné zvíře vůbec pořizovat nebo ho mají dát ustájit někam jinam. Jak jsem se zmínila, stáj má být co nejprostornější, vzdušná, hodně světlá a suchá, ne však prašná. Tomu odpovídá i její zevnějšek - velká okna, dobrá izolace, kvalitní podlaha i střecha. Důležité je účelně zařídit další hospodářské budovy, které jsou potřebné: prostor k uskladnění krmiva a podestýlky, místnost pro postroje, pro koňskou lékárnu a samozřejmě vhodné místo pro skladování hnoje. Každý vlastník stáje by měl myslet i na to, že kůň je zvíře milující volnost a pohyb, proto by měl, podle svých možností, pořídit koni výběh, a to co největší. Prostor k uskladnění krmiva a podestýlky nemusí být příliš velký, pokud majitel odebírá krmivo po částech. Určité zásoby je však třeba udělat vždy. Nejlepší jsou půdní prostory, třeba nad stájí. Vrstva slámy nebo sena na půdě je také výbornou tepelnou izolací, jak v zimě, tak i v horkém létě. Důležité je, aby shozy nevedly přímo do stáje, protože by se tam příliš prášilo. Možné je také použít různé seníky, je však třeba dávat pozor, aby volná sláma a seno nebo balíky neležely přímo na zemi, kde navlhnou a mohou zplesnivět nebo začít hnít. Seník nebo půda musí být dobře větraná, nesmí tam zatékat a neměly by se tam držet myši (jako ostatně nikde okolo koní), protože jsou přenašeči mnoha nebezpečných nemocí (například. baktérie leptospiry a s nimi pravděpodobně související měsíční slepota). Jadrné krmivo se nejčastěji skladuje v pytlích nebo různých bednách či kontejnerech, a protože nezabírá tolik místa, není problém ho uskladnit téměř kdekoli. Jádro však musí být vždy dobře uzavřené nebo zajištěné tak, aby se k němu koně sami nedostali. Sežerou-li hodně jádra, mohou onemocnět schvácením kopyt. Krmivo a podestýlka by měla být co nejblíž stáji, abychom jí při převozu příliš neznečistili dvůr. Naopak hnojiště by mělo být od stáje a také od výběhů co nejdále, protože zde se často zdržuje hmyz a uvolňují se zdraví škodlivé plyny. Každý majitel by měl mít zajištěn odvoz hnoje. Je třeba si uvědomit, že jeden kůň za pár měsíců vyprodukuje až pět kubických metrů hnoje. Z hnojiště by měl být zajištěn také odtok močky, aby se nedělala kolem kaluž nebo aby netekla na pastvinu či k nějakým budovám. Sedlovna má být suchá a teplá, často navazuje hned na stáj. Důležité je pouze to, aby tam nebyly příliš výrazné výkyvy teploty, vysoká vlhkost, prašnost nebo koncentrace stájových plynů (sedla se nemají skladovat ve stáji), protože se tím velice snižuje životnost kožených součástí. V sedlovně také často bývá uloženo čištění a koňská lékárna. Výběhy by měly navazovat na stáj. Nemusí být zrovna travnaté, důležité je mít nějaký prostor, kde budou koně aspoň pár hodin denně volně běhat či jen chodit nebo stát a dívat se po okolí. Je vždy lepší, když kůň stráví den postáváním na volném prostranství, než mezi čtyřmi zdmi stáje. Je třeba se dobře starat o povrch výběhu, aby nebyl blátivý (zavezeme jej pískem nebo pilinami či kůrou), aby nebyl znečištěn výkaly (drží se tam bakterie a paraziti) a aby tam nebyly díry (například po hlodavcích) nebo nějaké předměty, o které se kůň může zranit. Hrazení výběhu má být pevné a vysoké, pokud koně nemají uvnitř trávu, nudí se a okusují hrazení, které může časem povolit. Je třeba jim zajistit nějakou zábavu, dáme jim do výběhu balík nebo síť se senem nebo natrháme a pověsíme k hrazení jedlé větve, které budou okusovat. I ve výběhu má mít kůň možnost se schovat před sluncem nebo deštěm. Je-li dost místa, chuti a potřeby, zařizujeme v blízkosti stáje jízdárnu. Má to být aspoň 20 x 40 m velká plocha, nejlépe ohrazená. Měla by mít dobrou drenáž, aby se na ní nedržela voda (vysvahovat spodinu, navézt vrstvu hrubého štěrku, zasypat velkou vrstvou písku - 50 cm a více - a na povrch ještě nasypat asi 20 cm hoblin nebo kůry). Hobliny a kůra jsou totiž na rozdíl od písku pružné a koně se na nich lépe pohybují. Je samozřejmé, že koňské výkaly a počasí po čase udělá své a hobliny či kůra se musí podle potřeby obměňovat. Největším snem každého sportovního, ale i rekreačního jezdce, je mít krytou jízdárnu. Často se jezdí v upravených stodolách, které mnohdy bývají příliš malé, ale v zimě, když je venku namrzlo, jsou k nezaplacení.


• Návrh stáje s venkovními boxy. Otevřením horní poloviny dělených dvéří mají koně možnost se dívat ven, pokud na stáj přímo navazuje výběh nebo pastvina, mohou mít koně celý den otevřené dveře do boxů úplně a mohou tak libovolně vcházet i vycházet ven.

Ať už máme okolí stáje zařízeno různě, hodně či málo prostoru, jízdárnu nebo pouze maličký výběh, musíme tam udržovat pořádek. Ten je tou opravdovou vizitkou každého z nás. Jak praktické jsou betonové chodníčky či dlaždice, pravidelně zametané, aby tam nebyly hromádky namoklé slámy, sena, bláto či koblížky, dobré je mít někde vývod vody a hadici, která poslouží ke stříkání koní nebo i dvora. Je dobré starat se o pravidelnou deratizaci a dezinfekci stáje a přilehlých prostor, protože koně jsou zvířata náročná a poměrně choulostivá na infekce.

Tabulka základních zoohygienických ukazatelů pro koňské stáje (podle knihy Richtlinien für Reiten und Fahren. FN-Verlag der Deutschen Reiterlichen Vereinigung GmbH; a podle Technického doporučení - Informačních listů Ministerstva zemědělství ČR z roku 1993 - 95)

teplota stáje kopíruje venkovní teplotu, mírní její extrémy
relativní vlhkost 60 – 80%
proudění vzduchu při teplotě 7-14°C: do 0,2 m/s
(nikoli průvan) při vyšších teplotách: do 0,6 m/s
koncentrace škodlivých plynů (čpavek, sirovodík) nejlépe nulová; při vstupu do stáje nesmí být cítit; pokud do 15 minut v poloze v podřepu v 
  boxe nezačnou slzet oči, je koncentrace čpavkuv pořádku
plocha oken minimálně 1 m2/koně;
  plocha oken:plocha podlahy stáje má být aspoň 1:15
plocha boxu obecně: (2 x kohoutková výška)2
výška dolní poloviny p?lených dveří 0,8 krát kohoutková výška koně
výška dna žlabu 1/3 kohoutkové výšky koně
vzdálenost mříží v úrovni končetin koně do 5 cm nebo od 20 cm
vzdálenost mříží v úrovni hlavy koně do 17 cm nebo od 35 cm
šířka dveří do boxu asi 1,2 m
výška dolního okraje od země 5 cm u dospělých koní;
  2 cm u hříbat či poníků
šířka uličky stáje je-li jedna řada boxů: 2,5 m;
  jsou-li dvě řady boxů: 3 m
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(..., 8. 5. 2011 15:28)

supr